Město Idrija

Město Idrija vzniklo tzv. na zelené louce poté, co zde v polovině 15. století byla objevena rtuť. Okolo zdejších dolů tak vzniklo město založené ve velmi úzkém horském údolí, což mu dává jedinečný charakter. V rámci rakouské monarchie šlo o strategické město, které také proto podléhalo přímo císařské koruně a nepatřilo žádnému feudálovi. Půl tisíciletí dlouhá historie těžby a zpracování horniny zde zanechala jedinečné technické památky a odrazila se i v charakteru města, vždyť těžba zde byla ukončena teprve nedávno.

Mapa výletu

Příjezd do východiska výletu

Město Idrija leží na poněkud odlehlém místě. Městem prochází významná silnice spojující střední Slovinsko a dálnici do Lublaně s údolím Soči. Řeka Idrijca, na které město leží, je také přítokem Soči. Příjezd je tak možný z obou stran, ale silnice vždy prochází úzkým údolím, nad ní se vypínají vysoké skály a je na ní mnoho nepřehledných zatáček.

V samotném městě se dá zaparkovat přímo v centru. Jako nejideálnější doporučujeme parkoviště na Náměstí sv. Akátia (Trg sv. Ahacija), pokud bude plno, nabízí se ještě parkoviště Barbare nad štolou sv. Antonína. Obě parkoviště jsou zdarma.

Idrija – procházka městem

Idrija je město založené na netypickém místě pro středověká města. Je sevřené v úzkém údolí okolo řeky Idrijca a potoků Nikova a Kotli, které protékají centrem.

Do jisté míry svobodný nefeudální charakter města, které přímo podléhalo císařské koruně, měl za následek kulturní i další rozvoj města.  Idriji je tak nejstarší zděné divadlo na území dnešního Slovinska a vznikla tu také první střední škola v monarchii se slovinským vyučovacím jazykem.

Procházku městem začněte právě na náměstí sv. Akátia, patrona města a přes můstek se vydejte ke štole sv. Antonína (Antonijev rov).

Štola sv. Antonína

Štola sv. Antonína – Otevírací doba a vstupné

Štola sv. Antonína je nejstarší dochovaný vchod do idrijského rtuťového dolu a jeden z nejstarších v Evropě, pojmenovaný po svatém Antonínu Paduánském, který byl považován za patrona jeskyní a ochránce před katastrofami.

Jak napovídá nápis nad vchodem, štola začala vznikat v roce 1500 a 300 metrů dlouhý vstupní tunel sloužil horníkům ke vstupu a výstupu do šachet téměř 500 let, pro turisty byla štola otevřena až v roce 1996. Na konci 18. století byla v podzemí postavena kaple Nejsvětější Trojice a o několik let později přibyla vyobrazení svaté Barbory a svatého Achátia, patronů idrijských horníků.

Prohlídka začíná seznámením návštěvníků s životem města a tvrdou hornickou prací, která dává dodnes charakter městu a jeho obyvatelům. Samotná prohlídka zavede návštěvníky do chodeb a seznámí je se způsobem těžby horniny v průběhu věků. Úvodní video i audioprůvodce je možné si vypůjčit také v češtině. Je však třeba dávat pozor na začátky prohlídek.

Mestni trg

Od štoly se vydejte do samotného města zpět přes můstek a náměstí sv. Akátia s parkovištěm. Na zadní straně náměstíčka zaujme budova divadla (nyní kina). Hornické divadlo Idrija bylo postaveno kolem roku 1770 a je považováno za nejstarší dochovanou divadelní budovu ve Slovinsku. Bylo postaveno ze zbylého materiálu použitého na stavbu protilehlé sýpky.

Městské divadlo

Budova byla postavena v barokním oválném tvaru s klasicistní vstupní halou. Interiér budovy byl dřevěný a divadlo mělo 17 lóží. Do hlediště se vešlo až 300 diváků. Do poloviny 19. století zde vystupovaly kočovné německé a italské divadelní skupiny. Po roce 1889 se však již divadlo stalo plně slovinským. V roce 1905 bylo rozhodnuto o demolici interiéru budovy a jejím využití jako skladiště. Na rozdíl od interiéru byl exteriér zachován. Po druhé světové válce se budova stala sídlem kina, které je s většími či menšími přestávkami v provozu dodnes. Přilehlá rozlehlá budova je zmíněná sýpka a magazín. Okolí Idrije je totiž nevhodné pro zemědělství, veškeré potraviny a víno se sem proto dovážely a město potřebovalo rozlehlý sklad potravin, ale i samotné rtuti.

Idrijská krajka

Projděte průchodem s pozdně barokním portálem a dostanete se na Městské náměstí (Mestni trg). Po příchodu na náměstí se můžete zastavit v obchůdku po pravé straně Čipka art 2000. Najdete zde množství výtvorů spojených s krajkářstvím.

Idrijská krajka je důležitou součástí slovinského a idrijského kulturního dědictví, které se v průběhu času zachovalo a rozvíjelo. Je památkou vynalézavosti, inovace, vytrvalosti, preciznosti a trpělivosti. Vlastnosti, které byly a stále jsou společné autorům krajkových vzorů i samotným krajkářkám. Idrijští udržují umění výroby idrijské krajky, které je jednou z nejnáročnějších řemeslných dovedností, dodnes při životě. Jde o jedinečný příklad domácího umění, které vzniklo jako součást celého charakteru města a jeho obyvatel. Kromě správců a inženýrů jej na jedné straně tvořila mužská populace těžící kovovou rudu nebo zabezpečující její zpracování v toxických podmínkách, na druhé straně ženská populace, která podnikavě začala působit ve vlastním odvětví, kterým byla právě idrijská krajka. Ve městě se dokonce každoročně pořádá festival spojený nejen s tímto řemeslem, ale i s moderní hudbou a dalšími druhy umění.

Radnice a kostel

Na náměstí zaujme klasicistní budova bývalého hostince U černého orla (Pri črnem orlu). Na ni přiléhá radnice z roku 1898, reprezentativní secesní palác, který je i dnes sídlem městské správy a okresního soudu. Od radnice máte také možnost pohledu na náměstí z jeho horní části. Oku pozorného návštěvníka neunikne, že ačkoliv celé město tvoří poměrně na těsno postavené domky, nachází se zde rozlehlé a především prázdné náměstí. Jeho podstatnou část totiž tvořil kostel sv. Barbory (jak jinak v hornickém městě). Ten byl nicméně poškozen při spojeneckém bombardování města od února do května 1945 – Idrija byla považována za strategické místo průmyslu. Po skončení války, ačkoliv místní již objednali cihly a darovali množství dřeva na obnovení kostela, bylo socialistickou správou rozhodnuto o zboření kostela. K úplné sanaci došlo do roku 1951.

Od náměstí se vydejte podél radnice Studentskou ulicí (Študentovska ulica). Na druhé straně bude vyhlášená místní krajkářská škola. V kopci narazíte na zmiňovaný kostel sv. Trojice, který byl postaven v roce 1508 na místě, kde údajně došlo k objevení rtuti. Okolí kostela tvoří poněkud zanedbané původní hornické domy, které jsou mimo jiného zajímavé svou strmou střechou a až pěti patry. Domy v okolí kostela ještě čekají na svou obnovu, nicméně pěkný příklad hornických domků bude později k vidění při procházce městem.

Okolo gymnázia, první slovinské reálky z roku 1901 jako první střední školy se slovinským vyučovacím jazykem v rakouské monarchii, se dostanete k hradu, nejlépe po schodech.

Hrad Gewerkenegg

Hrad Gewerkenegg – Otevírací doba a vstupné

Do hradu se dostanete horním vchodem přímo na arkádové nádvoří s barevnou výzdobou. Hrad Gewerkenegg nechali v letech 1522 až 1533 postavit tehdejší majitelé pro správu dolu. Jeho název pochází z němčiny a doslova by se dal přeložit jako „důlní hrad„. Hrad nelze považovat za pevnost v pravém slova smyslu, protože nebyl nikdy obýván šlechtou ani nebyl určen k obraně. Jeho primární úlohou bylo skladování vytěžené rtuti a potravin, protože přístup do Idrije nebyl v zimě možný. V současnosti je jednou z nejstarších budov v Idriji a od roku 1953 v něm sídlí Městské muzeum Idrija s výstavou o historii města a jeho kulturních památkách, které rozhodně stojí za návštěvu. Domluvit se zde můžete také na návštěvu hornického domku, který po cestě ještě potkáte.

Od hradu se přímou cestou vydejte přímou cestou dolů. Na rohu u potoka se nachází budova městského informačního střediska. Rovně se dostanete opět na náměstí. Náměstí projděte a pod obrysem bývalého kostela se u budovy banky vydejte rovně růžovou ulicí (Rožna ulica). 

Hornický dům

U pomníku důlnímu neštěstí v roce 1840 se vydejte vlevo do kopce Bazovickou ulicí (Bazoviška ulica). Cestou minete štolu František vystavenou za vlády císaře Františka I. Šlo o nejdůležitější a nejvýtěžnější šachtu v době 18. a 19. století, která vyprodukovala 600 tun čisté rtuti ročně a sahala do 11 pater pod povrch do hloubky necelých 300 m. Dnes se jedná o jediný služební přístup do podzemí, kde stále probíhají sanační práce a mj. dochází k zatopení nižších pater. Idrijské doly totiž dosahují do hloubky 380 m pod zem, což je mj. pod úroveň hladiny moře.

Jen pár kroků nad šachtou si v celé kráse můžete prohlédnout opravený hornický dům, kterých dodnes v upravené podobě lze ve městě najít desítky. Návštěva tohoto se dá za 5 € domluvit na hradě. Hornické domky mají hned několik zajímavostí. Kvůli stísněnému prostoru ve městě bylo co nejvíce obyvatel potřeba ubytovat na co nejmenším prostoru. Začaly proto vznikat již v 16. století předchůdci dnešních bytových domů.

Hornický dům má alespoň tři patra a několik bytů, které užívaly různé rodiny, např. v tomto domě žily v roce 1910 tři rodiny a celkem 18 lidí. Dům je postaven do svahu (což je v Idriji spíše pravidlo než výjimka), jako všechny ostatní má vysokou a strmou dřevěnou střechu. Konstrukce domu je dřevěná, se zděnými základy, suterénem v přízemí a kuchyněmi ve všech patrech. Vnější stěny jsou z prken, obložené rákosem, omítnuté maltou a obílené vápnem. Střecha je pokryta šindelem. U domu se nachází zeleninová zahrada pro přilepšení místních obyvatel. Zvláštností je také symetrická podoba každého domu protože byty byly zpravidla vícepodlažní. Uvnitř vás průvodci rádi seznámí se způsobem života místních ještě před nedávnou dobou.

Rtuťová huť

Huť Topilnica Hg – Otevírací doba a vstupné

Součástí těžby kovové rudy bylo samozřejmě i její zpracování. K tomu sloužila pro turisty teprve nedávno otevřená huť na zpracování cinabaritu. Dostat se sem můžete pěšky přes řeku Arkovo ulicí. Od hornického domu je to asi 1,1 km.

Výstava „Od rudy ke kapkám rtuti“ seznamuje prostřednictvím experimentů, animací, videí a zařízení na bázi rtuti návštěvníky s významem a zpracováním tohoto jedinečného tekutého kovu a s jeho všestranným využitím ve vědě, technice, průmyslu, lékařství, kultuře a každodenním životě od pravěku až po současnost. Kromě interaktivní výstavy, který bude bavit malé i velké si budeme moci prohlédnout samozřejmě i vlastní vybavení hutě a největší rotační pec na tavení rtuti na světě.

Přímo u huti se dá navštívit ještě kompresorová stanice. Od roku 1914 se v dolech již téměř 100 let vyrábí stlačený vzduch pomocí různých kompresorů, který zabezpečoval práci v dole, tedy přísun čerstvého vzduchu.

Vodní kolo Kamšt

Pokud budete mít čas, můžete se cestou od huti nazvané stylově Topilnica Hg podél nábřeží a následně lávkou pro pěší podívat ještě na další zajímavou památku. Jde o vodní kolo pohánějící vodní čerpadlo odčerpávající přebytečnou vod, která prosakovala do dolu. Nejzajímavější částí je právě ohromné vodní kolo z roku 1790 s průměrem 13,6 m. Kolo je skryto k monumentální zděné budově, není přitom zcela jasné, z jakého důvodu muselo být ukryto před zraky veřejnosti. Vodní kolo se otáčelo 4-5 krát za minutu a z hloubky 283 m odčerpávalo za minutu 300 l podzemní vody. V roce 1948 ukončilo svou aktivní činnost a nyní je součástí městského muzea. Ostatně na hradu se dá rovněž prohlídka kola i se zařízením objednat.

Tipy na výlety – nejzajímavější místa v okolí Idrije

• Idrijské klavže – klavže přezdívané také slovinské pyramidy jsou historické vodní hráze na horských říčkách nad městem. Používaly se pro účely zadržení vody, která po otevření stavidel splavila dřevo naskládané pod hrází do města, kter bylo nutně potřebné pro účely provozu dolu. Největší ze čtyř idrijských klavží – Klavže na Idrijci s 11 m vysokou hrází zadržovaly jezero o délce 80 m se čtvrt milionem kubíků vody, jejíž následná síla dokázala odnést 13 tisíc kubíků dřeva. Všechny klavže jsou dostupné autem částečně po štěrkových silnicích.
• Koupaliště Lajšt – přírodní koupaliště kousek na horním toku řeky Idrijce je příjemným osvěžením v horkých letních dnech. U travnatých pláží se navíc nachází i příjemné bistro.
• Divje jezero – nenápadné jezírko u řeky Idrijce s tyrkysovou barvou je ve skutečnosti vývěr podzemní jeskyně, také proto je hluboké více než 60 metrů.
• Cerkno – městečko nedaleko Idrije s velkou tradicí zajímavých masopustních průvodů a pestrých masek, kterým je zasvěceno i místní muzeum.
• Partyzánská nemocnice Franja – jedinečně dochovaná nemocnice z druhé světové války je na kandidátní listině na seznam světového dědictví UNESCO. Nemocnici je věnovaný samostatný výlet.