Po Rakousku a Itálii jsou právě slovinské Alpy oblastí, kterou by měl každý motoristický nadšenec projet a zažít. Kromě perfektních zatáček a serpentin do horských sedel neboli pasů tu na vás čekají velmi fotogenické výhledy a také nejedna zkouška vašich schopností i možností vašeho stroje.
Najděte své vysněné ubytování ve Slovinsku❤️
S výběrem vám pomůžeme!
Slovinštinu jsem studovala a tuto malou, ale pestrou zemi jsem navštívila mnohokrát. Až potom, co jsem začala cestovat na vespě, jsem ale Slovinsko zažila opravdu na vlastní kůži. V roce 2014 jsem si pořídila svůj první skútr Vespa. Netrvalo dlouho a poznala jsem skvělou partičku lidí kolem Vespa Clubu Praha, díky nimž jsem zjistila, že vespa není jen přibližovadlo po Praze, ale i stroj, na kterém se dá projet klidně i celý svět.
Moje první dlouhá zahraniční cesta vedla na tradiční sraz vesp v italském (a taky tak trošku slovinském) Terstu, který se koná vždy koncem srpna. Loni jsem tuto cestu podnikla už potřetí a nutno dodat, že pokaždé je to jiné – nejen díky složení lidí, se kterými jedete, a nevyzpytatelnému počasí, ale také díky Slovinsku, které lze projet různými trasami a vždy je to zajímavé, protože člověku v cestě stojí hory. A navíc je tu dostatek kvalitních cest, takže můžete vždy jet krásnou vyhlídkovou jízdu mimo dálnice.
Mangartsko sedlo: Cesta na střechu Slovinska
Asi největší motoristický zážitek pro mě znamenal výjezd, který jsme podnikli při návratu z mého prvního „Terstu“. Mangartsko sedlo, italsky Forcella della Lavina, leží v Julských Alpách, necelých 30 kilometrů severně od města Bovec, oblíbeného cíle lyžařů a milovníků divoké vody. Z Itálie se dá na Mangart přijet od Tarvisia přes průsmyk a hraniční přechod Predel.
Mangart není průjezdný, po výjezdu se musíme vrátit stejnou cestou zpátky. To ale vůbec nevadí, protože trasa je nejen po motoristické stránce opravdu výživná: bezpočet zatáček a třináct ostrých „vraceček“ na cestě, která ve dvou místech dokonce kříží sama sebe (a vy ji podjíždíte tmavými a vlhkými tunýlky) nabízí neskutečné výhledy, při nichž nevíte, co dřív: rozhlížet se do krajiny, bedlivě sledovat (občas kamenitou) cestu před sebou a s respektem vyjíždět zatáčky nad srázem, „zabezpečené“ pouze kamennými patníčky.
Nejvýše položená silnice ve Slovinsku vás dovede do nadmořské výšky 2065 metrů. V cíli je dostatek místa na zaparkování a všude, kam oko dohlédne, příroda, která vás ubezpečí, proč je jednou ze slovinských národních barev právě šťavnatě zelená: svěží louka, stoupající pomalu k místu, kde se všichni fotí, je obklopena vrcholky Alp. K tomu místu směřujeme také. Jak trefně poznamenal jeden ze spolucestujících: „Mangart – místo, kde uděláš jeden krok a jsi o tisíc metrů níže.“ K okraji srázu se doslova plazíme s velkým respektem. Otočit se zády k němu nemáme odvahu, a tak vzniká legendární fotografie. Pozorovat přírodu by zde člověk mohl donekonečna. My už ale bohužel musíme pospíchat do penzionu v Rakousku.
Sedlo Vršič: 50 zatáček pro fajnšmekry
Jestli existuje motorkářské nebe i peklo zároveň, vypadá patrně jako Vršič. Při každém přejezdu se hádáme, je-li ho lepší jet ze severu, tedy od Kranjské Gory, nebo z jihu, od údolí Soči. Nakonec se shodneme, že to je jedno – hlavně ne v dešti: Vršič je totiž pověstný „překvapením“ pro motorkáře v podobě vydlážděných zatáček. A dlažky a ostrá zatáčka, to je ideální příprava na kvalitní pád. Severní i jižní část sedla čítá celkem 50 zatáček, takže možností máte spousta. Všechny zatáčky jsou navíc číslované, takže přesně víte, kolik toho máte za a před sebou.
Já jsem Vršič projela naštěstí vždy na suchu a takzvaně bez ztráty kytičky. Od doby, co vlastním Vespu PX (klasický model s manuální převodovkou, nožní brzdou a ruční spojkou) si horské pasy tohoto typu užívám – podřadím, přidám, elegantně a v rámci možností i rychle vyjedu. To na automatické vespě s variátorem to byla jiná legrace: stroj do kopce proti vaší vůli zpomaluje na nutné minimum. Vaši kamarádi s převodovkami už snědli svačinu, dosyta se pokochali širými výhledy, dokouřili všechny cigarety a vy teprve přijíždíte na vrchol pasu naprosto vyčerpaní pětikilometrovou rychlostí. A Vršič se jenom směje, a možná je v tom smíchu i troška respektu, protože ten už dal pořádně zabrat i o poznání silnějším motorkám.
Sedlo Ljubelj: Tunel, vykoupený mnoha životy
Prelaz Ljubelj či německy Loiblpass je průsmyk v Karavankách se zvláštní atmosférou. Jeho motoristicky zajímavější část se nachází na severní, rakouské straně. Na té slovinské na vás ale zase dýchne – dnes už smířlivá – atmosféra s kořeny v ne zas tak dávné historii. Za druhé světové války zde ležel pracovní tábor, „pobočka“ nechvalně proslulého Mauthausenu, ve které byla vězněna a k těžkým pracím nucena i početná skupina československých vězňů. Jejich úkolem bylo kopat tunel, propojující dnes slovinskou vesnici Podljubelj s rakouským Ferlachem.
Když tunelem, dlouhým 1069 metrů projíždíte, máte pocit, že v jeho hrubě osekaných stěnách vidíte každý zásek krumpáčem, který zde vězni museli vykonat. Pokud nebyli schopni práce, čekala je jednosměrná cesta do Mauthausenu. K tunelu dnes vede pár pěkných zatáček, které končí za tunelem u velkého parkoviště s obchodem a restaurací a také výhledem na dvoutisícový masiv Begunjščica. O pár set metrů níže si můžete prohlédnout pietní místo s pozůstatky pracovního lágru.
Korensko sedlo: „Nudný kopec“ s cílem v perle slovinských Alp
Hraniční přechod do Rakouska na severu Slovinska je pro mnohé nudným. Korensko sedlo alias Würzenpass v západních Karavankách se s nadmořskou výškou 1073 metrů a téměř absencí zatáček opravdu neřadí mezi nejvyhledávanější motorkářské cesty. Pokud ale jedete na skútru o obsahu 125 ccm, naloženém bágly na týdenní cestu, je zdejší krpál zážitkem, a to především po cestě dolů. Cedule kolem cesty radí podřadit, ale vy ve strachu ze „zadření“ dvoutaktního motoru raději brzdíte a střídavě plyn naopak přidáváte, aby se motor promazal.
Pokud jedete směrem na jih, čekají vás po cestě ale ještě mnohem lepší zážitky. Pár kilometrů pod sedlem třeba město Kranjska Gora a hned za ní legendární Vršič. Pokud máte čas, udělejte si zastávku u jezera Jasna, méně známého slovinského jezera, které leží těsně vedle silnice na Vršič, a i v největších letních vedrech nabízí ledové osvěžení a příjemné posezení v dřevěné kavárně s výhledem na všechnu tu krásu kolem.
Projeli jste také Slovinsko na motorce nebo skútru a máte tipy na další místa pro motoristické fajnšmekry? Nebo vás zajímá něco, co v článku nezaznělo? Dejte nám vědět do komentářů.
S výběrem, kam se ve Slovinsku vydat, vám pomůže náš Premium průvodce. Najdete v něm plány dovolených v nejoblíbenějších oblastech Slovinska, trasy výletů i horských treků. Získáte také tipy, jaké si koupit lokální produkty a slevy na vstupy do památek, se kterými ušetříte až 2 500 Kč.
Přidat komentář