Česká republika si v těchto dnech připomíná výročí vzniku samostatného Československa a 28. říjen je státní svátek a den pracovního klidu. Ve Slovinsku však žádný svátek upomínající na rozpad Rakouska-Uherska a konec I. světové války v kalendáři nenajdete. Co po I. světové válce Slovince čekalo a měli by vůbec co slavit?
Najděte své vysněné ubytování ve Slovinsku❤️
S výběrem vám pomůžeme!
Do roku 1918 bylo celé dnešní Slovinsko, stejně jako České země, součástí mnohonárodnostního Rakouska-Uherska. Zde ovšem tvořili pouze 2,5 procenta obyvatelstva. Po vypuknutí I. světové války museli nicméně i Slovinci narukovat do c. k. armády a bojovat za společnou monarchii, ke které ovšem tak silný odpor jako Češi necítili.
Začátek konce
Již v průběhu války začali jihoslovanští poslanci vídeňské Říšské rady jednat o spolupráci a poválečném uspořádání. Výsledkem těchto jednání byla v květnu 1917 tzv. Májová deklarace, která požadovala mj. i sjednocení Jižních Slovanů do jednoho administrativního celku, zprvu opět pod vládou Vídně. Když však začalo být jasné, že monarchie nepřežije, začali vídeňští poslanci vedení Slovincem Antonem Korošcem uvažovat o vzniku nového státu.
Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů – z nouze ctnost?
Nový stát Slovinců, Chorvatů a Srbů byl vyhlášen hned den po Československu, 29. října 1918. V jeho čele fakticky stanul Slovinec Anton Korošec a hlavním městem se stal Záhřeb. Slovinci měli v tomto nově vzniklém útvaru poměrně silné postavení, vedle nich zde žili i Chorvaté, muslimští Bosňáci a Srbové. Území, na kterém se rozkládal, odpovídá zhruba polovině dnešního Slovinska, Chorvatska bez Istrie a Bosny a Hercegoviny.
Nový stát se však musel potýkat s ohromným množstvím problémů: neměl stabilní vymezené území, stabilní politickou reprezentaci a dokonce ani zvolený systém vlády a neměl ani stabilní armádu.
Toho pochopitelně využili sousedé právě narozeného státu. Z jedné strany Itálie, přestože válka ještě neskončila, anektovala celou Istrii a Rakouské Přímoří (s významným osídlením Slovinců). Z druhé strany se nechtěli svého území vzdát zbytky Rakouského státu. Následné boje mezi Slovinci a Rakušany nicméně přispěly k tomu, že byl Maribor spolu s celým dolním Štýrskem následné připojen ke Státu SHS a tato hranice je zachována dodnes.
Poslední z mocných sousedů státu SHS bylo Srbské království, které bylo od roku 1882 samostatným státem. V duchu jihoslovanské vzájemnosti tak došlo ke spojení těchto dvou státních útvarů, o čemž jednali politici již za války. 1 prosince 1918 tak vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Původní Stát SHS měl tak doslova jepičí život: trval přesně 33 dní.
Pod srbskou korunou – součást národních tahanic
Již samotný název tohoto státu napovídá, že Slovinci zde neměli ani zdaleka silný vliv. Veškerou moc se snažil usurpovat srbský král a celá dvacátá léta se tak vedla v duchu boje mezi regentem (a později králem) Alexandrem a politickou opozicí. Roku 1929 pak král Alexandr vyhlásil absolutistické Království Jugoslávie a definitivně uchvátil veškerou moc. To se mu také stalo osudným, když roku 1934 podlehl atentátu bulharského komunisty.
To vše napovídá tomu, že meziválečná Jugoslávie byla nestabilním státem s mnoha politickými, národnostními, konfesními problémy. Slovinci, kteří s valným zbytkem jugoslávského obyvatelstva nikdy neměli nic víc společného než podobný jazyk, se tak ocitli v soukolí dvou velkých nacionalistických hráčů, a to navíc jen s částí území, které před rozpadem monarchie obývali. Zatímco celé přímoří připadlo Itálii, Korutany na severu země připadly Rakousku.
Jen těžko si tak lze představit, že by právě toto rozporuplné období slovinských dějin bylo dnes jakkoliv oslavováno.
S výběrem, kam se ve Slovinsku vydat, vám pomůže náš Premium průvodce. Najdete v něm plány dovolených v nejoblíbenějších oblastech Slovinska, trasy výletů i horských treků. Získáte také tipy, jaké si koupit lokální produkty a slevy na vstupy do památek, se kterými ušetříte až 2 500 Kč.
Přidat komentář