Rok 1918 a vznik Jugoslávie – Slovinsko v soukolí dějin

Království SHS

Česká republika si v těchto dnech připomíná výročí vzniku samostatného Československa a 28. říjen je státní svátek a den pracovního klidu. Ve Slovinsku však žádný svátek upomínající na rozpad Rakouska-Uherska a konec I. světové války v kalendáři nenajdete. Co po I. světové válce Slovince čekalo a měli by vůbec co slavit?

Ubytování ve Slovinsku

83 autentických ubytování se zážitkem
Věnujeme čas vaší rezervaci
Neúčtujeme si nic navíc
Zobrazit ubytování

Do roku 1918 bylo celé dnešní Slovinsko, stejně jako České země, součástí mnohonárodnostního Rakouska-Uherska. Zde ovšem tvořili pouze 2,5 procenta obyvatelstva. Po vypuknutí I. světové války museli nicméně i Slovinci narukovat do c. k. armády a bojovat za společnou monarchii, ke které ovšem tak silný odpor jako Češi necítili.

Začátek konce

Již v průběhu války začali jihoslovanští poslanci vídeňské Říšské rady jednat o spolupráci a poválečném uspořádání. Výsledkem těchto jednání byla v květnu 1917 tzv. Májová deklarace, která požadovala mj. i sjednocení Jižních Slovanů do jednoho administrativního celku, zprvu opět pod vládou Vídně. Když však začalo být jasné, že monarchie nepřežije, začali vídeňští poslanci vedení Slovincem Antonem Korošcem uvažovat o vzniku nového státu.

Rakousko-Uhersko
Slovinci tvořili v Rakousku-Uhersku jen zlomek populace. Foto: Wikipedia Commons

Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů – z nouze ctnost?

Nový stát Slovinců, Chorvatů a Srbů byl vyhlášen hned den po Československu, 29. října 1918. V jeho čele fakticky stanul Slovinec Anton Korošec a hlavním městem se stal Záhřeb. Slovinci měli v tomto nově vzniklém útvaru poměrně silné postavení, vedle nich zde žili i Chorvaté, muslimští Bosňáci a Srbové. Území, na kterém se rozkládal, odpovídá zhruba polovině dnešního Slovinska, Chorvatska bez Istrie a Bosny a Hercegoviny.

Nový stát se však musel potýkat s ohromným množstvím problémů: neměl stabilní vymezené území, stabilní politickou reprezentaci a dokonce ani zvolený systém vlády a neměl ani stabilní armádu.

Prohlášení Státu SHS
Vyhlášení státu Slovinců, Chorvatů a Srbů v Lublani 29. října 1918. Foto: Wikipedia Commons

Toho pochopitelně využili sousedé právě narozeného státu. Z jedné strany Itálie, přestože válka ještě neskončila, anektovala celou Istrii a Rakouské Přímoří (s významným osídlením Slovinců). Z druhé strany se nechtěli svého území vzdát zbytky Rakouského státu. Následné boje mezi Slovinci a Rakušany nicméně přispěly k tomu, že byl Maribor spolu s celým dolním Štýrskem následné připojen ke Státu SHS a tato hranice je zachována dodnes.

Poslední z mocných sousedů státu SHS bylo Srbské království, které bylo od roku 1882 samostatným státem. V duchu jihoslovanské vzájemnosti tak došlo ke spojení těchto dvou státních útvarů, o čemž jednali politici již za války. 1 prosince 1918 tak vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Původní Stát SHS měl tak doslova jepičí život: trval přesně 33 dní.

Stát SHS
Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů jako součást Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Foto: Wikipedia Commons

Pod srbskou korunou – součást národních tahanic

Již samotný název tohoto státu napovídá, že Slovinci zde neměli ani zdaleka silný vliv. Veškerou moc se snažil usurpovat srbský král a celá dvacátá léta se tak vedla v duchu boje mezi regentem (a později králem) Alexandrem a politickou opozicí. Roku 1929 pak král Alexandr vyhlásil absolutistické Království Jugoslávie a definitivně uchvátil veškerou moc. To se mu také stalo osudným, když roku 1934 podlehl atentátu bulharského komunisty.

Král Alexandr I.
Král Alexandr I. Karađorđević – první jugoslávský diktátor

To vše napovídá tomu, že meziválečná Jugoslávie byla nestabilním státem s mnoha politickými, národnostními, konfesními problémy. Slovinci, kteří s valným zbytkem jugoslávského obyvatelstva nikdy neměli nic víc společného než podobný jazyk, se tak ocitli v soukolí dvou velkých nacionalistických hráčů, a to navíc jen s částí území, které před rozpadem monarchie obývali. Zatímco celé přímoří připadlo Itálii, Korutany na severu země připadly Rakousku.

Jen těžko si tak lze představit, že by právě toto rozporuplné období slovinských dějin bylo dnes jakkoliv oslavováno.

Ubytování ve Slovinsku

83 autentických ubytování se zážitkem
Věnujeme čas vaší rezervaci
Neúčtujeme si nic navíc
Zobrazit ubytování

O autorovi

Jan Pšenička

Jan Pšenička

Už od svých mladistvých let, kdy do Slovinska jezdil s rodinou, se věnuje slovinštině. Později vystudoval slovinštinu na Karlově Univerzitě, kde získal rozsáhlé znalosti o slovinské kultuře i historii. Rád prozkoumává na kole slovinské vinice a objevuje taje místní gastronomie i srdečnost a pohostinnost lidí.

Komentáře

    Přidat komentář

    Odeslání komentáře souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů.