Ačkoliv trávíte dovolenou na slovinském pobřeží, vyplatí se určitě vyjet za hranice do Itálie a prohlédnout si tamní kus Jadranu. Největším městem oblasti na italské straně je město Terst. Kdysi největší přístav naší společné monarchie je dodnes kosmopolitním městem a každá z kultur a národností zde zanechala svou nesmazatelnou stopu. V plánu dnešního dne jsme pro vás připravili procházku městem včetně návštěvy přilehlého zámku Miramare. Terst ale určitě vydá na program celého dne. Příjemné je také projít si město večer, kdy ustane denní ruch a stává se romantickým přístavním městem.
Mapa výletu
Směr cesty
Od slovinského pobřeží se vydejte po přímořské rychlostní silnici. Za Koperem nicméně nejezděte rovně na Lublaň, ale odbočte doprava na Terst (Trieste nebo slovinsky Trst). Po překonání hranic a tunelů se držte ukazatelů na centrum města. Zakrátko se dostanete na hlavní městkou magistrálu, která vede podél moře. Tou projedete i samotné centrum města, kde se pro tentokrát nezastavuje ale pokračujte dále. Za hlavním nádražím se začnou objevovat ukazatele na zámek (Castello) Miramare. Po asi 5 km od výjezdu z města odpočte doleva a pokračujte těsně podél moře na parkoviště za závorou (za parkování zde zaplatíte 2 € za hodinu).
Miramare
Zámek Miramare – otevírací doba a vstupné
Původně se uvažovalo o třech nadzemních podlažích, kvůli nedostatku ale vznikla jen dvě podlaží. V průběhu výstavby arcivévodský pár bydlel v menší vile Castelleto v parku. Poté, do byl Maxmilián Habsburský jako mexický císař vzbouřenci v Mexiku zastřelen, sloužil zámek jako občasná rezidence Habsburků, zatímco zhroucená vdova po Maxmiliánovi obývala vilku Casteletto.
Po první sv. válce byl obýván vévodou Amadeem Savojským, který byl členem italské královské rodiny a později guvernérem okupované Etiopie, kde zemřel na malárii. Během druhé sv. války a až do 50. let byl zámek sídlem vojenských představitelů. Poté se otevřel veřejnosti.
Zámek
V zámku se nachází muzeum, kde si návštěvníci mohou prohlédnout interiéry s původním vybavením a seznámit se s životní cestou obyvatel zámku a jejich nešťastnými osudy. Celkem si v interiéru navštívíte nejzajímavější části reprezentativních interiérů i soukromých pokojů. Prohlídka je bez průvodce a k dispozici je audio průvodce v angličtině.
Park
K zámku přiléhá rozlehlý park o velikosti 22 ha. V něm najdete všechny možné druhy vegetace. Od klasické středomořské vegetace i rostliny původní v našich zeměpisných šířkách, neboť Maxmilián nechal dovézt pro úpravu praku několik tun zeminy ze Štýrska a Korutan, aby se zde přivezeným rostlinám lépe dařilo. Pro některé teplomilné rostliny zde dokonce vznikl skleník.
V parku také najdete několik menších staveb, kromě zmiňované vilky Castelleto i altán ve francouzské zahradě dne sloužící jako kavárna, anebo venkovní kapli.
Terst
Od zámku Miramare se vypravte zpět do Terstu po stejné silnici. V centru se nabízí hned několik možností parkování. Nejlepší je auto nechat na nábřeží u terminálu pro cestující v přístavu. Zde se dá parkovat již zhruba za 1 € za hodinu. Přehled parkovišť i jejich cen najdete v mapce dne.
Od parkoviště se vydejte podél hlavní třídy Riva del Mandracchio (Přístavní nábřeží) se vydejte na hlavní terstské náměstí.
Náměstí Unita
Piazza Unità d’Italia (náměstí Jednoty Itálie), jehož název je zkracován také jen na Unita je největší náměstí ve městě a největší náměstí navazující do moře na světě (16 tisíc m2). Okolí náměstí krášlí paláce z 19 století. Při pohledu od moře se po levé straně nachází Vládní palác, který býval sídlem rakouské správy nad svobodným městem. Dnes zde sídlí prefektura. Naproti se nachází Lloydův palác, původní sídlo této anglické pojišťovací společnosti. Dnes zde sídlí regionální vláda a sněm autonomního regionu Furlansko – Julské Benátsko, jehož hlavním městem je Terst.
Dále, za Vládním palácem, se nachází rozlehlý palác Stratti, jehož hornímu portálu vévodí alegorie města nad nápisem Assicurazioni generali (všeobecné pojišťovny, dnešní pojišťovna Generali). Pojišťovna zde byla založena a dodnes má v Terstu i své hlavní sídlo (jeden z honosných paláců na nábřeží). Dnes se v přízemí nachází Caffè degli Specchi (Zrcadlová kavárna) založená v roce 1839. Je tak nejstarší doposud fungující kavárnou ve městě a vyhlášení je kromě překrásného interiéru a výborné kávy i čokoládou, protože současní majitelé jsou už po generace významnou cukrářskou rodinou.
Naproti paláci Stratti a menšímu rohovému paláci Modello se pak nachází paláce Pitteri a Vanoli, který je od svého vzniku až dodnes hotelem a stojí na místě, kde býval hostinec a ubytovna již ve 13. století.
Radnice
Čelu náměstí vévodí mohutná stavba radnice. Současná budova pochází z úprav z roku 1873, na místě ale stávala budova městské rady minimálně od roku 1250. Na věži radnice se nad hodinami nachází dvě bronzové postavy, pojmenované slovinsky Mihec a Jahec (v italštině Micheze a Iacheze), které bijí do zvonu v pravé poledne. Podle místních jde o alegorii obyvatel města, kteří jasně vidí a slyší, co se pod nimi na radnici děje, ale dál nerušeně vykonávají svoji práci a do radničních afér se nijak nezapojují.
Před radnicí se nachází kašna čtyř (tehdy známých) kontinentů z poloviny 18. století.
Oblouk Arco di Riccardo
Od náměstí se vydejte podél radnice okolo lékárny do spleti uliček. Pokračujte nejprve rovně po ulici sv. Šebestiána, která se dále rozšiřuje. Po několika metrech zabočte doleva do ul. dei Capitelli a úzkou uličkou podél kaváren pozvolně stoupejte až k Richardově oblouku.
Arco di Riccardo, neboli Richardům oblouk pochází pravděpodobně z doby vlády císaře Augusta z prvního stol. před naším letopočtem a byl vstupem do hlavní městské ulice. Na místě je dobře patrné zvýšení terénu za více než 2000 let existence města.
Projděte dále za oblouk a na rozcestí se dejte doprava Katedrální ulicí (V. della Cattedrale) do kopce. Na konci vás čeká několik schodů, kterými se dostanete do vůbec nejstarší části města, na kopec San Giusto (sv. Justus).
Katedrála
Katedrála stojí na místě římské baziliky z 1. století. Následně zde byla postavena křesťanská bazilika, později přestavěna v románském stylu. Tato nejstarší část s ostatky sv. Justa (raně křesťanského mučedníka pocházejícího z Terstu) dnes tvoří část jižní lodi katedrály. Hlavní loď a severní pobočná loď byly postaveny až ve 14. století v souvislosti se zřízením zdejšího biskupství. Tehdy vznikl i portál s velkým kulatým oknem a katedrála byla připojena ke zvonici. Nad vstupem i podél něj se nachází busty zdejších biskupů. V interiéru zajmou zejména středověké fresky v kapli v jižní lodi, která byla původní bazilikou. Za zajímavost stojí i pokladnice za mříží v severní lodi. Ta byla v roce 1984 vypáčena a vyloupena, zřejmě z úcty zde ale pachatelé zanechali to nejcennější – horní část halapartny sv. Sergia, která je ve znaku města.
Hrad San Giusto
Mezi katedrálou a hradem se nachází prostranství, které bylo za fašistické vlády upraveno jako památník padlým ve všech válkách. Vévodí mu mohutné sousoší představující pomník italským dobrovolníkům bojujícím v první světové válce. Za lapidáriem se pak nachází vstup do hradu sv. Justa.
Pevnost zde byla postavena Habsburky. Výstavba do celkové dnešní podoby trvala od roku 1368 do roku 1630 a po celou dobu byl hrad používán pro vojenské účely. Po napoleonských válkách, kdy vyšlo najevo, že pevnost ve středu města, která se dá ostřelovat z okolních vyšších kopců, nemá pro obranu města valného smyslu, zůstal hrad opuštěn. Až ve 30 letech byl otevřen jako muzeum. Dnes hrad slouží jako místo konání kulturních akcí, muzeum, ale nachází se zde i kavárna a z obranných věží je krásný výhled na město.
Římské divadlo
Z vrcholu San Giusto se vydejte směrem do parku. Z ulice vedoucí parkem nezapomeňte odbočit doleva a sejděte po schodech do ulice V. di Caboro, kerá vás přivede k původnímu obrannému bastionu Cucherna. Pokračujte po schodech dolů na náměstíčko Piazzeta Tor Cucherna a úzkou ulicí V. del Crocifisso na V. di Donota a odsud rovně po schodech stále dolů.
Naproti funkcionalistické budově kvestury, jejíž základní kámen pokládal roku 1934 B. Mussolini. se nachází původní římské divadlo. Vystavěno bylo na přelomu letopočtů a pojmulo až 6.000 diváků. V době své aktivní existence se nacházelo za městskými hradbami, směrem k přístavu. Později bylo zcela zapomenuto a nad ním byla vystavena část starého města. Při asanaci staré zástavby po roce 1814 pak bylo náhodnou objeveno ve velmi zachovalém stavu.
Pravoslavný kostel
Od divadla pokračujte stále rovně ulicí Sv. Spiridiona. Ulice vás dovede ke pravoslavnému kostelu zasvěcenému stejnojmennému světci. Tento pravoslavná chrám v byzantském stylu zde stojí od roku 1868, kdy nahradil dřívější kostel z poloviny 18. století. Existence takto významného pravoslavného kostela zde svědčí o kosmopolitnosti města, kde je dodnes přítomná srbská a řecká menšina.
Za kostelem odbočte doprava a pokračujte směrem ke klasicistnímu kostelu sv. Antonína z roku 1808. od kostela projděte pěší zónou a dále ulicí Cesara Battisty až k č. p. 18 na levé straně. Zde najdete Caffé San Marco s tradicí od roku 1914. Ve vedlejší ulici Gaetana Donizettiho se nachází i zahrádka a posezení. Touto ulicí projděte.
Synagoga
Synagoga Terst – informace o prohlídkách
Ocitnete se před hlavní terstskou synagogou, která je po budapešťské a plzeňské třetí největší synagogou v Evropě. I existence této budovy svědčí o rozmanitosti městského obyvatelstva. Židů žilo na začátku 19. století v Terstu přes 5.000. Po válce (Terst byl po kapitulaci Itálie pod německou správou) zde zbylo asi 2300 příslušníků židovské obce, dnes má komunita 700 členů. U synagogy si můžete prohlédnou i muzeum věnující se historii komunity v Terstu.
Oberdanovo náměstí
Od synagogy projděte ulicí Cesara Beccaria na Oberdanovo náměstí. To je dnes jedním z hlavních dopravních uzlů města a autobusový ruch je zde opravdu čilý. Kromě toho ale bývalo i konečnou stanicí terstské tramvaje.
Za Oberdanovým náměstím, v ulici Fabia Filziho č. 14, se nachází honosná městská budova s cihlovou fasádou. Ta bývala slovinským národním domem a místem setkávání početné komunity Slovinců ve městě. Po první světové válce město i se západní polovinou dnešního Slovinska připadlo Itálii (navzdory výrazné národnostní převaze Slovinců v těchto oblastech) a nastupující fašistický režim začal Slovince již ve 20. letech všemožně šikanovat a perzekuovat. V Terstu vyvrcholily antimenšinové výpady vypálením této stavby 13. července 1920. Událost mnoho Slovinců, ale i Chorvatů a dalších národností přiměla k opuštění města i Itálie. Dnes v opravené budově sídlí filozofická fakulta univerzity a na událost upomíná pamětní deska na fasádě.
Z Filziho ulice zabočte podél Národního domu na Náměstí Vittoria Veneta s rozsáhlým palácem bývalého poštovního ředitelství. Odsud pokračuje V. Roma (Římská ulice), jedna z hlavních ulic městského centra.
Ta vás dovede až k velkému vodnímu kanálu.
Canale Grande
Velký kanál neboli Canale Grande pochází z poloviny 18. století, kdy vznikl pro lepší zásobování domů, paláců i trhů blízko centra města. Původně sahal až k dnešnímu kostelu sv. Antonína. Přes kanál vede z původních třech mostů dnes už jen jediný. Na Ponte Roso stojí po pravé straně socha irského spisovatele Jamese Joyce, který v Terstu prožil mnoho let svého života. Za mostem Ponte Rozo navazuje stejnojmenné náměstí, které bývalo v minulosti místem trhů.
Dejte se dále Římskou ulicí. Na rohu Římské a Mazziniho ulice si všimněte budovy banky Deutschebank. Jedná se o budovu pražské Živnobanky postavenou zde v roce 1911 architektek Osvaldem Polívkou (který je autorem např. budovy pražského magistrátu a spoluautorem Obecního domu). Na mříži na dveřích v Mazziniho ulici si dodnes můžete všimnout kovaného emblému ŽB.
Burzovní náměstí
Na konci Římské ulice se dostanete na Burzovní náměstí (Piazza della Borsa). To bylo v 19. století centrem obchodního ruchu města. Na první pohled zaujme budova Obchodní komory se sloupovým průčelím a tympanonem. Budova je i dnes sídlem regionální pobočky obchodní a agrární komory Itálie. Podél budovy se dostanete na Verdiho náměstí s velkým klasicistním divadlem a následně zpět na náměstí Unita. Zde naše doporučená trasa městem končí.
Můžete ale pokračovat ještě procházkou po molu Audace, které měří čtvrt kilometru a vzniklo na základech obchodní lodě, která zde v roce 1740 ztroskotala. Čas při návštěvě v Terstu můžete ale vyplnit i jinými způsoby: zajít si do muzea, vykoupat se nebo se občerstvit v některém z terstských bufetů. Zdejší specialitou totiž není ani omylem pizza nebo pasta, ale vepřové maso.
Bistra a bufety
Rakouský charakter města nedotváří jen architektura a odpad v popelnicích namísto na ulici, jak to bývá zvykem v jiných italských městech, ale i kuchyně. Zdejší specialitou jsou možná překvapivě vepřové klobásky, sekaná (v housce), aspik a pivo. Uvedené delikatesy vám nabídnou v několika bufetech. Nejde však o restaurace „na stojáka“ z nižší kategorie a s vyhlídkou salmonelózy, nýbrž o podniky s dlouholetou tradicí a perfektní obsluhou.
Možná nejznámější podnik tohoto druhu je Buffet di Pepi v ulici via della Cassa di Risparmio č. 3, kousek od Burzovního náměstí. Stojí zde od roku 1897 a nabízí vařené klobásky, zelí, sekanou i ovar.
Nedaleko od náměstí Oberdan, na Via Valdirivo, 32 se nachází i pivní bufet u Rudiho s nabídkou bavorského i jiného piva a širokou nabídkou sušených mas.
Kousek pro hradem San Giusto najdete i pivnici nazvanou stylově Bierstube, na začátku ulice Bartisti, kudy vede naše trasa městem, se nachází také Buffet Marascutti. Nedaleko od centra, na náměstí Attilo Hortis je také bufet Siora rosa. Bližší informace o poloze a odkazy na webové stránky najdete v naší mapě v úvodu dne.
Pláže
Samotné pobřeží ve městě je spíše průmyslového nebo přístavního charakteru. Přesto se v Terstu nachází jedinečná městská pláž. Nedaleko náměstí Unita najdete městkou pláž la Lanterna. Zajímavé na ní je, že jsou zde odděleny prostory pro muže a ženy s dětmi do 12 let. a to nejen vchod, a šatny, ale i pláž a prostor ke koupání. Nedaleko se pak nachází spíše relaxační pláž Ausonia s barem a masážemi.
Další pláže se nacházejí dále k Miramare, například pláž Sticco nebo Balneare. Případně i městská pláž San Roco v Muggii směrem na slovinské hranice.